Sedmá pečeť

Sedmá pečeť

Det sjunde inseglet
1957
96min.
Režisér:
Scénář:
Ingmar Bergman
Kamera:
Gunnar Fischer
Hrají:
Bibi Andersson
Gunnar Björnstrand
Gunnel Lindblom
Inga Gill
Lars Lind
Maud Hansson
Max von Sydow
Nils Poppe
Země původu:
Švédsko
Jazyk:
SWE
Cannes 1957
Jury Special Prize

Inspiraci k tvorbě tohoto snímku našel Ingmar Bergman ve filmech Akira Kurosawy, jehož dílo velmi obdivoval.

Film je zařazen v seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou uměleckou hodnotou.

Od nepaměti vyprávěný příběh o hledání Boha a smyslu života. Středověký rytíř Antonius Block se úporně snaží vyřešit tyto záhady, ale jak sám říká: "Boha volá, vzývá, ale z temnot se nikdo neozývá." Následně se utvrzuje v tom, že Bůh neexistuje a ani Smrt mu nedokáže pomoci, vždyť, jak sama říká: "Je nevědomá." A právě čas strávený hraním šachové partie se samotnou Smrtí, mu umožní smířit se se světem a poznat skutečnou sílu lásky.

Z více než 50 filmů, které Bergman vytvořil, byla Sedmá pečeť jeho nejoblíbenějším. Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací domů do Švédska z křížové výpravy proti bezvěrcům. Svou zem však najde zpustošenou běsnícím morem. Blocka navštíví Smrt a sdělí mu, že jeho dny jsou sečteny. Předtím ho ještě čeká jedna šachová partie.

Snímek obsahuje mnoho silných a působivých scén, například průvod bičujících se mnichů, nebo závěrečnou scénu, když si pro Blocka a jeho přátele přichází Smrt. Černobílý formát filmu podporuje expresivnost, ztvárnění Smrti je výrazně impresivní. Svůj podíl na jedinečnosti filmu má i osobitá, přesně padnoucí hudba a zvuky. Tématem filmu je hledání Boha. Neočekávejte však žádnou jednoznačnou odpověď. Snímek si neklade otázku, zda "Bůh je, nebo není," jen popisuje cestu za jeho hledáním.

Ingmar Bergman

Ingmar Bergman (1918  2007) patří bezpochyby mezi nejznámější švédské osobnosti. Není jen nejpřednějším tvůrcem švédského filmu, ale je obecně považován za jednu ze zásadních osobností celé historie kinematografického umění. Řadí se do poměrně malé, exkluzivní skupinky filmařů - Fellini, Antonioni, Tarkovski - jejichž příjmení jen málokdy potřebuje upřesnění křestním jménem: "Bergman" je koncept, jakási obchodní známka sama o sobě. Bergmanova kariéra filmového tvůrce je jedinečná už svým rozsahem. Od svého režisérského debutu v Krizi (Kris, 1946) až k Fanny a Alexandrovi (Fanny och Alexander, 1982) stihl natočit více jak čtyřicet filmů, mezi nimi takové, jako jsou kupříkladu Večer kejklířů (Gycklarnas afton, 1953), Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (Smultronstället, 1957), Mlčení (Tystnaden, 1963) a Persona (Persona, 1966), které jsou považovány za absolutní klasiku filmového plátna. Co je ale na Bergmanovi skutečně unikátní a co mu dopomohlo ke světové slávě, je jeho schopnost využít masmédium filmu, které je zároveň průmyslem i uměním, jako hluboce niternou formu vyjádření, schopnou stejně dobře zachytit hmatatelnou dějovou linii jako existenciální a psychologické problémy. Paralelně se svou filmovou dráhou Bergman rovněž působil v oblasti divadla, kde režíroval nespočet her ve Švédsku i v zahraničí. Svou kariéru divadelního režiséra započal již jako mladý student a zůstal jí věrný až téměř do posledních let svého života. S divadlem se rozloučil poslední inscenací v roce 2002. "Z divadla mě budou muset vynést nohama napřed," vyjádřil se Bergman. Maaret Koskinen
Film je možné vidět
DVD
Online

Kontaktujte svého operátora

Informace o distribuci
Online zdroje
csfd imdb