Do kin vstoupí drama Bojovnice slunce

Novinky

Do kin vstoupí drama Bojovnice slunce

BOJOVNICE SLUNCE

(Les filles du soleil / Girls of the Sun, 2018)
Premiéra 7. 3. 2019

STRHUJÍCÍ PŘÍBĚH ŽENSKÝCH MILIC ZE SEVERNÍHO IRÁKU

Drama, které podle skutečných událostí natočila francouzská režisérka Eva Husson, bylo vybráno do hlavní soutěže festivalu v Cannes. V hlavních rolích Golshifteh Farahani (Paterson, Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta) a Emmanuelle Bercot (Můj král).

Snímek vstoupí do kin 7. 3., slavnostní premiéra proběhne v pondělí 4. 3. 2019.

PREMIÉRA ZA ÚČASTI JANY ANDERT
Slavnostní premiéra filmu proběhne v pondělí 4. 3.  v 19:00 v kině 35 Francouzského Institutu (Štěpánská 35)

Premiéru filmu Bojovnice slunce uvedou dvě výjimečné ženy s autentickými válečnými zkušenosti: kurdská novinářka a fixerka Lina Issa a česká fotografka a filmařka Jana Andert (autorka dokumentárního filmu V Mosulu). Po projekci bude následovat diskuse s Linou Issou a Janou Andert, která také představí své aktuální fotografie z míst bojů.

* Jana Andert, vystudovala fotografii a psychologii v Nizozemsku, pracovala jako fotografka pro módní návrháře a její snímky byly publikovány v médiích po celém světě. Její první seznámení s prací v neobvyklých podmínkách přišlo v roce 2015, kdy působila jako žurnalistka a fotografka v Sýrii. Tato zkušenost v ní probudila touhu ubírat se tímto směrem dál a už roku 2016 se vydala do Iráku, kde strávila osm měsíců v přední válečné linii v bitvě o Mosul. Z pobytu vznikl dokument V Mosulu (2018).
(zdroj: Česká televize, více viz https://www.ceskatelevize.cz/lide/jana-andert/).

* Lina Issa, Kurdka působící jako fixer pro novináře v Iráku, v současnosti žijící v Česku (https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/lina-issa-jana-andert-bitva-o-mosul-irak-islamsky-stat-fixer-novinar-valka-syrie_1901061700_och

ENGLISH FRIENDLY screening and Q&A. 


O FILMU:

Mladá právnička Bahar navštěvuje svou rodinu v Kurdistánu. Při útoku extremistů umírá její manžel a ona sama se společně se synem stává i s dalšími ženami a dětmi rukojmím islamistů. Několik měsíců po úspěšném útěku velí jednotce Bojovnic slunce.

Jejím cílem je dobýt město, kde ji potkala tragická událost, a získat zpět svého syna. Při třídenní ofenzivě ji doprovází Mathilde, zkušená válečná reportérka, která se zabývá pohnutými osudy kurdských bojovnic a jejich pevnými sesterskými pouty. Film Bojovnice slunce je vtahujícím pohledem na hrdinství všedních lidí ve vyhrocené životní situaci. V hlavní roli Golshifteh Farahani (Paterson, Kuře na švestkách, Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta).

CANNES 2018: HLAVNÍ SOUTĚŽ / OFFICIAL SELECTION
http://www.filmeurope.cz/movies/993-bojovnice-slunce

Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=FUZa3lh4-fU

Režisérka Eva Husson (*1977) je původní profesí herečka, která filmovou režii vystudovala na American Film Institute. Pochází z rodiny s výraznou komunistickou a antifašistickou minulostí. Tento fakt ji inspiroval k tomu, aby po svém debutu Bang Gang (Moderní love story), který se zabýval nevázaným životem francouzských teenagerů, věnovala pozornost právě kurdské rezistenci. Film Bojovnice slunce ji vynesl až do hlavní canneské soutěže.

Oficiální synopse

Kdesi v Kurdistánu se velitelka vojenské jednotky „Bojovnice slunce“ Bahar připravuje na osvobození svého rodné město z rukou extremistů. Doufá, že se jí podaří najít svého syna, který je ve městě držen jako rukojmí. O útoku přijíždí reportovat francouzská novinářka Mathilde a stává se svědkem příběhu těchto výjimečných válečnic. Jejich životy byly obráceny vzhůru nohama a všechny bojují za stejnou věc: ženy, život, svobodu.

Vyjádření režisérky: co znamená „ženský film“?

Nikdy jsem tento termín v souvislosti se svými filmy nepoužila, protože podle mého vyjadřuje mužskou předpojatost. Souhlasím s tím, že ženy zakoušejí svět jinak než muži, po fyzické stránce a z hlediska sociokulturních vztahů. Rozumím tomu termínu, ale „ženský film“ je výraz generace, k níž nepatřím. Myslím, že moje generace o tom musí mluvit jinak. Snažím se jak představit ženskou perspektivu, tak vytvořit film o ženách. Na druhou stranu se nabízí zajímavá otázka, co tato formulace znamená. Je důkazem toho, že ve filmu není dost zpodobnění žen ženami. Termín „mužský film“ nepoužíváme jednoduše proto, že je zbytečný. Dějiny filmu jsou z 95 procent tvořeny mužským viděním světa. Jestliže mluvíme o „ženském filmu“, tak i proto, že ve filmu stále není dost ženského pohledu na svět. Takže do práce!“
(Kompletní rozhovor s režisérkou Evou Husson naleznete zde)

Vyjádření režisérky: postava Bahar

 „Vydala jsem se na frontu a navštívila jsem uprchlické tábory, kde jsem mluvila s ženami, kterým se podařilo uprchnout, s ženami, které se rozhodly bojovat, a naslouchala jsem jejich svědectví. Postava, kterou hraje Golshifteh Farahani, vznikla na základě jejich vyprávění. Je výsledkem pocitů, které ve mně vyvolaly, a silných vazeb, které jsem si s těmito ženami vytvořila. Potřebovala jsem tuto lidskost zpracovat a přenést. Když vám nějaká žena dokáže vyprávět o tom, jak byla čtrnáctkrát koupena a prodána, a říká to s neuvěřitelnou mírností a silou, automaticky začnete zpochybňovat svoje představy a přesvědčení o tragédii utrpení. Dekonstruuje to typický obraz války. Chtěla jsem tento zážitek dostat do scénáře, jednak abych dodala filmu na závažnosti, jednak abych našla způsob, jak učinit tento svět uceleným a vnést do něj subjektivitu.“

Události, které byly inspirací příběhu

Dne 3. srpna 2014 vpadly jednotky Islámského státu na území Jezídů ve vyprahlém pohoří Džabal Sindžár v severním Iráku. Sindžár byl poslední nedobytou oblastí mezi jižním Irákem a Sýrií a pro Islámský stát tak představoval strategicky důležité místo.

Útok proběhl současně v celém regionu a zaskočil 300 tisíc tamních Jezídů. Ve vesnicích Islámský stát povraždil muže a zajal ženy, které nestihly včas uprchnout. Hrstka očitých svědků hovořila o genocidě – na úbočí hory ležely stovky těl, kopaly se masové hroby. Mladé ženy a děti byly odvedeny do Tal Afaru, Mosulu nebo Rakky. Ženy a dívky byly shromážděny a rozdávány jako sexuální zboží, nuceny do sňatků, mučeny, prodávány jako otrokyně. Chlapci byli posíláni do škol pro džihádisty, kde se od věku tří let učili zabíjet. Bylo zajato více než sedm tisíc žen a dětí.

Následovaly dva roky hrůzy. Dva roky zajetí, ojedinělých útěků a zoufalých pokusů jezídských politických lídrů zajistit pomoc, která nikdy nepřišla. Jezídské ženy v parlamentu se ze všech sil snažily získat americkou a mezinárodní pomoc, ale bez výsledku. Jakmile tato naděje pohasla, začala se organizovat autonomní osvobozenecká hnutí na pomoc zajatcům. Mezitím se v rámci YPG (Lidové obranné jednotky) zformovaly jezídské jednotky odporu a syrská armáda vyzbrojila vojenské složky PKK (Strana kurdských pracujících) a Pešmerga, kurdské ozbrojené milice v Iráku. Postupně se začaly ozbrojovat i ženy, až vznikla ženská jezídská bojová jednotka „Bojovnice slunce“. Tyto ženy neměly co ztratit a navzdory vnitropolitickým rozbrojům a tíze patriarchální společnosti kladly tvrdý odpor při obraně své důstojnosti. Byly přesvědčené, že s barbarstvím je třeba bojovat a že je lepší zemřít vestoje než na kolenou. Jejich bojový pokřik zněl: „Znásilní nás, zabijeme je.“ Jejich psychologická převaha spočívala v tom, že bojovníci Islámského státu věří, že kdo zemře rukou ženy, nepůjde do nebe. Ženské bojovnice je děsily.

Bitva o Sindžár trvala 15 měsíců. Spolu se znovudobytím Mosulu a posledních bašt džihádistů v Iráku v létě 2017 znamenala začátek konce Islámského státu v Iráku.

Pád Rakky, hlavního města Islámského státu v Sýrii, o dva měsíce později, znamenal oslabení islamistické kontroly regionu. Avšak osud více než dvou tisíc jezídských žen unesených v Sindžáru zůstává do dnešního dne neznámý. Ty, které byly osvobozeny, se dnes vyrovnávají s nelehkým návratem ke svým rodinám a komunitám.

Kulturní a historický kontext: Jezídové a Kurdistán

Jezídové jsou menšina bez vlastního státu žijící převážně v severním Iráku a v menší míře v Sýrii, Turecku, Gruzii a Arménii. Vyznávají monoteistické náboženství, v němž se mísí prvky mimo jiné zoroastrismu, křesťanství a islámu. Jelikož praktikují endogamii (uzavírají sňatky pouze v rámci místní skupiny), sousední komunity nechápou jejich náboženství a oni jsou po staletí perzekuováni.

Strana kurdských pracujících (PKK) začala nedávno začleňovat Jezídy do svých jednotek kurdských bojovníků. Irák se skládá ze dvou geografických území, jejichž obyvatelé jsou si navzájem zcela cizí. Je to katastrofický následek uměle vytvořených hranic na základě Sykesovy–Picotovy dohody z roku 1916. Kurdská populace na severu tvoří nejstabilnější provincii v regionu: irácký Kurdistán. Region je autonomní a poměrně dobře řízený, navzdory tomu, že tam žijí asi dva miliony vysídlených osob, včetně 300 tisíc Jezídů. Jižní populace je arabská s šíitskou většinou a sunitskou menšinou. K lepšímu porozumění míry násilí páchané na Jezídech je třeba vzít v potaz faktor, který může zpočátku našemu západnímu vnímání situace uniknout: jedná se o populace s takzvanou „vysoce intenzivní kulturou“. V Sindžáru je existence jednotlivce primárně spjata s kolektivem: od narození až do smrti jsou jezídští muži a ženy nezbytně a nevyhnutelně součástí širokého, ale úzce semknutého rodového jádra, které tvoří základ společnosti. Jednotlivec nemá sám o sobě „raison d'etre“, tedy smysl bytí. Za tyto poslední dva roky nabyly jezídské ženy na společenské důležitosti, jakou nikdy dřív neměly, podobně jako první světová válka vynesla na přední místa evropské ženy.

Jazyky

Irácký Kurdistán je křižovatkou kultur a jazyků. Takřka všichni hovoří kurdsky i arabsky a mnozí persky – ať už Kurdové, kteří se vrátili z exilu v Íránu, majitelé obchodů nebo vzdělaní lidé. V srdcích mnohých má privilegované místo Francie díky pozitivnímu vlivu prezidenta Françoise Mitteranda a jeho ženy Danielle na oficializaci autonomie Kurdistánu. Najdete zde frankofily, francouzské mluvčí a vojenské velitele, kteří citují Voltaira a Rousseaua. Toto mnohojazyčné prostředí se projevuje ve svobodě, s níž moje postavy volí nejvhodnější jazyk pro danou komunikaci. Proto je film ve francouzštině, kurdštině, angličtině a arabštině.

 

Další info a foto:

CAPSA: fecz.capsa.cz
Přihlašovací údaje:
Jméno: fecz
Heslo: filmeurope2017

Tisková zpráva ke stažení: 

http://www.filmeurope.cz/
zaregistrujte se nebo se přihlašte pod jménem press@filmeurope.cz, heslo filmeurope2018


Kontakt 

Hedvika Petrželková, PR Manager
Film Europe | V Jámě 1 | 110 00 | Prague
 +420 776 167 567,  hedvika.petrzelkova@filmeurope.cz
www.filmeurope.cz | www.be2can.eu

Bojovnice slunce

2018
Drama
115min.
Režisér:
Scénář:
Eva Husson
Kamera:
Mattias Troelstrup
Hrají:
Emmanuelle Bercot
Erol Afsin
Evin Ahmad
Golshifteh Farahani
Země původu:
Francie
Belgie
Gruzínsko
Švýcarsko
Jazyk:
FR
KUR
ENG
ARA

Eva Husson

Eva Husson (*1977) je původní profesí herečka, která filmovou režii vystudovala na American Film Institute. Pochází z rodiny s výraznou komunistickou a antifašistickou minulostí. Tento fakt ji inspiroval k tomu, aby po svém debutu Bang Gang (Moderní love story), který se zabýval nevázaným životem francouzských teenagerů, věnovala pozornost právě kurdské rezistenci. Film Bojovnice slunce ji vynesl až do hlavní canneské soutěže.